EN
SK
CZ
HU
DE
Samuel Mullur: Pomáhá mít kolem sebe lidi, se kterými může člověk mluvit otevřeně
Rakousko-německá pokerová škola soustředící se kolem Fedora Holze se rok za rokem dostává k těm nejvyšším metam ve světovém pokeru, a další důležitý krok udělal nedávno Samuel Mullur. Jen 26letý mladík si po dlouholetých online zkušenostech vyběhl na Bahamy, kde v obrovském $25k GGMillion$ přeplaval polem z 533 entries až k odměně 2.726.300$. Se Samuelem jsme měli možnost si popovídat a vy si celý německý rozhovor můžete v našem Spadecastu prohlédnout zde:
(Video je v němčině, takže doporučujeme zapnout automatické titulky).
Člověk přichází na turnaj s různými pocity, v různém rozpoložení. Častokrát nejen ohledně pokeru. Jak ses cítil, když jsi šel na Bahamy?
„To je dobrá otázka. Na emoce, a na to, v jakém jsem rozpoložení, kladu velký důraz. Necítil jsem se nějak výjimečně. Tentokrát bylo jiné asi to, že týdny až měsíce předtím jsem se rozhodl víc soustředit na high stakes živé turnaje. Oproti předchozím živým eventům jsem se na to lépe připravil a chtěl jsem tam získat zkušenosti. Ale nešel jsem tam s pocitem, že něco vyhraju. Teprve během druhého hracího dne jsem zkoušel praktikovat novou meditaci, a tehdy jsem to tak už cítil. Během turnaje jsem se cítil dobře, pravděpodobně spíše díky této meditaci než kvůli očekáváním předtím.“
Byla nějaká ruka nebo moment v turnaji, kde sis pomyslel, že bys to mohl dotáhnout opravdu daleko?
„V průběhu druhého dne, těsně před prvním breakem, jsem si vzpomněl právě na tu meditaci od Elliota Roe (pokerový mindset coach). Vydal speciální meditaci na WSOP. Během breaku jsem si ji vyslechl a líbila se mi, takže jsem ji pak poslouchal během každého breaku. Pomohlo mi to maximálně se soustředit a dobře se cítit. Nerozebíral jsem během přestávek handy, ale prostě jsem na pár minut vypnul.“
Jak se ta meditace jmenuje? Ať tedy každý ví, která pomáhá vyhrát!
„Myslím, že „Maximize your break“. Elliot Roe měl pro WSOP celou samostatnou kategorii meditací.“
A co se týká hand, vzpomeneš si na nějakou zlomovou?
„Během většiny turnaje jsem byl short. Obrovský flip byla hra blind versus blind na finálovém stole, když jsem vyhrál AKo proti desítkám. Tehdy bylo na finálovém stole posledních šest hráčů a já jsem byl na small blindu. Měl jsem stack asi 44bb a Klemens Roiter na big blindu mě jako jediný pokrýval, asi o dva blindy. Ostatní hráči měli tehdy výrazně méně. Šel jsem do all-inu, on dorovnal, a na turn přišel král. Tehdy jsem tedy vyhrál gigantický pot a dostal se do podstatného vedení.“
Jaké myšlenky ti šli hlavou po výhře takového potu? Myslel si také na to, jaká výhra čeká na vítěze?
„Zní to možná jako klišé, ale pro mě peníze nejsou až tak rozhodující. Je to pro mě spíše o tom učinit správné rozhodnutí. Jelikož to byl docela komplexní spot, nad tím rozhodnutím jsem přemýšlel ještě víc než nad tím, že jsem vyhrál tak velký pot.“
Posuňme se k heads-upu. Byl jsi nervózní nebo ses cítil komfortně?
„Proti hráči, se kterým jsem se setkal v heads-upu, jsem dost často hrál už od druhého hracího dne. Myslím si, že jsem na něj měl docela dobrý odhad a věřil jsem si proti němu. Byl to pořádný grind, heads-up trval téměř tři hodiny. Nikdy jsem tak dlouhý živý heads-up nehrál a už vůbec ne o tak velkou výhru. Je to náročné, tři hodiny se dívat navzájem do tváře, snažit se nic neprojevovat a zároveň číst soupeře a přizpůsobovat se tomu. Bylo to zároveň velmi zajímavé i neskutečně vyčerpávající. Ale přesto jsem si to i užíval, cítil jsem, že tím získávám nové zkušenosti. A také bylo fajn, že mi vyšlo několik dobrých readů.“
Mohl by ses s námi o některé z těch readů podělit?
„Ano, bylo jich několik. Často shuffloval s žetony pravou rukou a v určitých situacích vždy zamrzl. Když přišel flop a on zamrzl, mohl jsem předpokládat, jaké myšlenky mu asi jdou hlavou. A to pak mělo vliv na mou strategii. Také jsem pozoroval jeho dýchání, v některých situacích velmi ztěžka dýchal. V jednom místě jsem minul myslím čtyři time banky abych pozoroval jeho dýchání a zanalyzoval, jestli mám dorovnat s králem na ace high boardu. Tehdy se mi to potvrdilo. A byly tam i jiné momenty. Člověk se ale musí dívat na celkový obraz a pokoušet se vžít do toho člověka, jak asi přemýšlí na základě toho co dělá a říká. A řešit tuto hádanku to jsem si opravdu užíval, nikdy předtím jsem to nedělal na takové úrovni, tak dlouho a intenzivně. Byl to pro mě skvělý zážitek.“
Jaké byly tvé první dojmy a myšlenky ve chvíli, kdy jsi dosáhl na vítězství?
„V tu chvíli jsem moc nemyslel. Byl jsem v jakémsi transu, ale zároveň to byla úleva po těch hodinách, kdy se tam člověk snaží sedět s vážnou tváří a nedávat nic najevo. Pamatuji si na první moment, kdy jsem držel trofej a měl jsem se usmát na fotku. Celá moje tvář se tehdy začala trochu třást z toho předešlého napětí, které jsem si během hry ani takhle neuvědomil. A nejkrásnější bylo, když se pak ke mně rozjeli moji přátelé a chtěli mě obejmout, to bylo neuvěřitelné.“
Co bys poradil hráčům, kteří chtějí posunout svoji hru na jinou úroveň? Co pomáhá tobě osobně?
„Nejdůležitější je podle mě trpělivost. Člověk potřebuje překlenout downswingy a mentální stavy, které se s tím pojí. Jak jsem na začátku zmínil, jsem velkým fanouškem meditace a hodně času investuji do osobního růstu. Snažím se rozvíjet v oblasti spirituality. Ale to jsou věci, které nikomu nevnucuji, můžu jen říct, že mně osobně to pomáhá k úspěchu. Mít vnitřní klid bez ohledu na výsledky. Mně v tom pomáhají i mentální kouči, spolupracuji například se Stevenem Bakerem, který je žákem Elliota Roea. Také mám štěstí na lidi kolem sebe, s mými přáteli si povídám velmi otevřeně. To podle mě pomáhá také mít kolem sebe lidi, se kterými může člověk otevřeně mluvit o svých pocitech. To může sehrát roli v obdobích, kdy se nedaří.“
Jaké jsou tvé následující pokerové plány?
„Pravděpodobně poletím do Paříže na EPT, chci tam hrát Main Event a High Roller turnaje. Potom je mým cílem odehrát co nejvíce větších high stakes živých turnajů. Ale závisí to na tom, jak dobře budu připraven, jak se budu cítit, a také co řeknou lidé, s nimiž spolupracuji. Rozhodnu se na základě momentálního rozpoložení a formy. Obvykle nepřemýšlím příliš daleko do budoucnosti, ve skutečnosti nemám žádný fixní plán na příští rok.“
Samuel, děkujeme za skvělý rozhovor!